Drobečková navigace

Úvod > Historie

Historie

Úvod do dějin místa a obce

Díl 1. (pravěk a středověk)
Orlovice se nacházejí na okraji Litenčických vrchů při silnici do Ivanovic, 9km jihovýchodně od Vyškova, v nadmořské výšce 315 až 350 m. Pověst praví, že hrad Orlov (t.j. Orlovice), byl založen smělým lovcem Jarkem, který zde na vrcholku hory našel orlí hnízdo se třemi orlíky. Podle orlů nazval hrad a rod svůj, jenž se zde na trvalo usadil. ( Pověst zapsal A. Hosmann před r.1617.) Starobylý půdorys byl utvářen trojúhelníkovou návsí, posléze zastavěnou domky a dvěma usedlostmi. Později přibyl shluk domků na jihu a také ulice na severu po jedné straně cesty. Tímto se půdorys obce vyvíjel v průběhu středověku a novověku. Osídlení Orlovic a nedalekého okolí je však mnohem starší. Na území katastru dnešních Orlovic se lidé vyskytovali již za pravěku. Z okolních nálezů a zdejšího uspořádání terénu, příhodného pro tehdejší způsob lovu, lze vyvodit, že návrší kolem Orlovic mohla být dočasným příbytkem lovců z doby kamenné (z období cca 45 000 - 25 000 let př.n.l.). Archeologicky byly zatím doloženy významnější stanice paleolitických lovců pouze v nedalekém okolí - na př. v Křižanovicích, v Bučovicích, ve Vícemilicích, v Letonicích a jinde. Významné byly také nálezy u vyškovské nemocnice a u Dědic (mamutí kosti a pazourky).

Prvními stálými obyvateli Orlovic byli zemědělci, mladší doby kamenné, z období kolem 4500 let př.n.l. Nasvědčují tomu nálezy úlomků pravěké keramiky pocházející z uvedeného období a zatím ojedinělý nález kamenných nástrojů ( dva kamenné mlety nalezené v Orlovicích v roce 1901). Orlovice byly také osídleny v mladším neolitu - lidmi tzv. kultury s malovanou keramikou ( cca 2500 let př.n.l.)

Ve starší době železné, v období halštatském (cca 800 -400 let př.n.l.) bylo Vyškovsko intenzivně osídleno lidem lužické kultury (zejména severovýchod) a také lidem kultury horákovské (na jihovýchodě). Orlovice se nacházely na pomezí obou kultur, v oblasti jejich vzájemného mísení a ovlivňování. Západně od dnešní obce, přibližně v areálu kostela sv. Václava a nedalekých rozvalin středověkého hradu , se tehdy nacházela opevněná výšinná osada, pravděpodobně také se sídlem místního náčelníka. Pozn.: Domnívám se, jakési povědomí existenci pravěkého velmožného sídla v Orlovicích, společně s tehdejší náboženskou symbolikou (bílý kůň, posvátný dub, a j. ), přetrvalo v ústní tradici mnoho staletí. Z uvedené tradice mohl také vycházet autor příběhu (pověsti o založení Vyškova, kde se také hovoří o existenci hradu Orlova a jeho obyvatelích. Zapisovatel mohl k původní ose připojit jiná jména a děj posunout do doby, kdy Moravanům vládl franský kupec Sámo. Pověst o založení Vyškova se v nejstarším písemném záznamu zachovala v knize " O původu založení moravských měst, klášterů a zámků ", kterou napsal Abraham Hosmann von Lauben ( + 1617), bibliotékář a historiograf císařů Rudolfa II. a Matyáše. Podkladem pro Hofmannovu knihu byla údajně stará moravská kronika - Smetonia Salmutha, dnes však nezvěstná.

Staroslovanské a velkomoravské osídlení Orlovic zatím nelze s jistotou potvrdit. Archeologické nálezy z tohoto období se dosud vyskytly pouze v blízkém okolí - v Kozlanech, v Bohdalicích, v Nových Hvězdlicích a jinde. Zatím jediným hmotným dokladem starobylého slovanského osídlení Orlovic se zdá být zdejší kostel sv. Václava. Během stavebních úprav ve 30. letech 20. století bylo na jižní stěně kostela sv. Václava odkryto románské zdivo, zřejmě z 12.nebo 13. století. Není ovšem vyloučeno, že kostel je starší. Má totiž pravoúhlé kněžiště (nikoliv okrouhlé ), což v případě našich románských kostelů není běžným jevem. Naproti tomu v raně křesťanském Skotsku a Irsku byly kostely s pravoúhlými kněžišti něčím zcela typickým. Předpokládá se , že tento typ kostela ( s pravoúhlým kněžištěm) se na Moravu dostal ještě před příchodem Konstantina a Metoděje a souvisí možná s misiemi mnichů z bavorských iroskotských klášterů, kteří přicházeli na Moravu již od 7.- 8. století. Kostely s pravoúhlým kněžištěm mohly být také stavitelského úsilí misionářů z Řecka, Itálie a Frank, kteří na Moravě působili do poloviny 9.století. Starobylý kostel s pravoúhlým kněžištěm se také nacházel poblíž obce Modrá u Velehradu. Archeologové datovali vznik kostela v Modré do r.800-850. Odkrytý půdorys kostela v Modré připomíná původní půdorys kostela v Orlovicích. Je tedy možné, že dávno před příchodem johanitů do Orlovic se v místě dnešního kostela sv. Václava nacházel starší kostel nejspíše zasvěcený jinému patronovi. Zakladatelem takového kostela byl místní šlechtic nebo velmož (možná ještě velkomoravský), který si své dřevěné sídlo (věžovitou tvrz a pod.) zřejmě postavil v těsném sousedství kostela, což je známo u četných případů vlastnických kostelů téměř jako pravidlo. (Kostel, jako zpravidla jediná zděná stavba, měl důležitou roli při obraně opevněného areálu a býval někdy přímo propojen s velmožským sídlem - můstkem v patře aj.) Velmožský opevněný dvorec by se potom nacházel přibližně v areálu dnešního orlovického hřbitova, t.j. v místech pozdějšího předhradí sídla johanitů.

Podle místní legendy se v r. 865 v Orlovicích zastavili věrozvěstové sv. Cyril (Konstantin)a Metoděj a kázali zde pod rozložitým dubem. Přestože nemuseli být prvními misionáři v Orlovicích, jejich lidové kázání ve srozumitelném slovanském jazyce by měla jistě velký význam. Přítomnost sv. Cyrila a Metoděje v Orlovicích zatím nelze hodnověrně prokázat ani vyloučit.

Velkomoravský stát byl v letech 905 - 908 rozvrácen Maďary, kteří potom ovládli Moravu na několik desetiletí ( buď přímou okupací a nebo ve formě odváděných daní - tzv.tributu). Koncem 10. století byla Morava okupována polskými posádkami.Teprve českému knížeti Oldřichovi ( 1012 - 1034 ) se podařilo Moravu připojit definitivně k osudům českého státu, poté co vypudil polské posádky z moravských hradů. Přemyslovskou moc na Moravě dále upevnil Oldřichův syn Břetislav I., který ovládl Moravu prostřednictvím členů své knížecí družiny - jedněmi obsazoval stávající hrady, a dalším dal budovat hrady nové. Možná, že již v této době (kolem r. 1050) dostal Orlovice jako výsluhu některý z knížecích družiníků (včetně opevněného dvorce s kostelem, pokud zde dříve existoval). Orlovický kostel byl potom zasvěcen sv. Václavovi - t.j. svatému přemyslovskému knížeti, ke kterému se hlásili noví vládci Moravy a přišli z Čech.

Jak již bylo uvedeno, Přemyslovci upevňovali své pozice na Moravě pomocí svých věrných družiníků, které pověřovali různými vojenskými a správními (úředními) funkcemi. Z těchto knížecích družiníků pocházeli také předci šlechtického rodu Bavorů ( později Bavorů ze Strakonic).Příslušníci zmíněného rodu užívali často křestní jméno ( nebo přízvisko ) Bavor. Ne jinak tomu bylo i v případě jejich prvního doloženého předka, kterým byl comes Bavor, připomínaný poprvé v r. 1146.( Latinské označení " comes ", tj. župan, v daném případě znamenalo, že jde o knížecího úředníka pověřeného správou komitátu - tj. župy, provincie.) Uvedený comes Bavor v roce 1167 věnoval svému synovci Dluhomilovi " ves Ivanovice a všechny vesnice ostatní, které na Moravě má " ( tj. zřejmě včetně Orlovic, pokud Dluhomil nebyl jejich dřívějším držitelem). Zmíněný Dluhomil zastával královský úřad číšníka a později maršálka. Král Vladislav II. ( 1140 - 1174, králem 1158 ) udělil za jeho věrné služby také panství Strakonice. Dluhomil měl sedm synů. Dluhomilův syn Bavor se usadil ve Strakonicích, začal zde budovat hrad a stal se zakladatelem panského rodu Bavorů ze Strakonic. Zřejmě prvorozený Dluhomilův syn se jmenoval rovněž Dluhomil ( ml.). Další nám známí Dluhomilovi synové byli Trojan a Vojslav ( lat. Clausen ). Jména ostatních Dluhomilových synů nejsou známa. Pravděpodobně již roku 1173 vstoupili bratři Trojan a Vojslav do rytířského řádu sv. Jana Jeruzalemského a při této příležitosti věnovali johanitům i svůj majetek - Orlovice a Moravské Málkovice. Na oba zmíněné bratry, Trojana a Vojslava, připadl později i další díl původního majetku jejich otce Dluhomila ( zřejmě jako dědictví po otci nebo po některém z dalších bratrů). Tímto majetkem byly Ivanovice na Hané , které r. 1183 bratři Trojan a Vojslav opět věnovali řádu špitálu sv. Jana Křtitele Jeruzalemského ( tj. Johanitům).

Z výše uvedeného, ale i z jiných skutečností, vyplývá, že šlechtitelský rod Bavorů byl po téměř celou svou historií úzce spjat s rytířským řádem johanitů - nejprve na Moravě (ve 12. a na počátku 13. století) a potom v jihozápadních Čechách, kde Bavorové ze Strakonic věnovali johanitům část svého hradu ve Strakonicích. Na Moravě patřil k významným podporovatelům johanitů také olomoucký biskup Bavor (+1201 ), rovněž příslušník tohoto rodu.

Koncem 12. století vybudovali johanité na Vyškovsku poměrně rozsáhlé panství, které jako celek přetrvalo přinejmenším tři sta let. Hlavními středisky celého panství se staly dvě obce - Ivanovice a Orlovice. Zdejší johanité jako své hlavní sídlo zpočátku upřednostňovali Ivanovice na Hané, tržní ves a posléze městečko. Toto místní středisko řemeslné výroby a tržní směny, obklopené rozsáhlými polnostmi a nacházející se na trase obchodních cest, se stalo přirozeným správním a hospodářským centrem johanitského velkostatku. Johanité tedy z počátku umístili svou komendu do Ivanovic na Hané. Ivanovická komenda měla podobu opevněného dvorce s obytným areálem situovaným do prostoru dnešního zámku. Zdejší sídlo johanitů postupně nabylo podoby prostorné tvrze s velkou siní, která se v roce 1392 stala místem konání provincionální kapituly z celého převorství. Blízkost plných sklepů, stájí a sýpek se ukázala vhodným zázemím nejen pro nákladné ( naštěstí příležitostné ) hoštění početné sešlosti řádových hodnostářů, ale dokonce i pro náročné ubytování samotného panovníka. V říjnu roku 1286 zdejší řádoví rytíři hostili krále Václava II., který s početným doprovodem navštívil Ivanovice. Král byl zřejmě se zdejší pohostinností a ubytováním velmi spokojen, neboť darovací listinu ve prospěch johanitského řádu sepsal právě zde, v Ivanovicích 28. října 1286.

Z daných skutečností lze usuzovat, že v případě komendy v Ivanovicích nebyla její obranná funkce dominantní. Válečné pustošení během tatarského vpádu v roce 1241 a zřejmě i další okolnosti, poukázaly na zranitelnost Ivanovic a nutnost důkladnějšího zabezpečení zdejšího řádového panství.Johanité si uvědomili, že z obranného hlediska budou vhodnějším sídlem jejich komendy Orlovice. Zde se nad západním okrajem vsi nachází protáhlá plochá výšina, severní výběžek Litenčických vrchů. Tato lokalita byla jako opěrný bod využívána již od pravěku a v době, kdy panství získali johanité, zde mohl být opevněný zeměpanský dvorec s kostelem. Někdy ve druhé polovině 13. století uvedená návrší nad Orlovicemi ožilo čilým stavebním ruchem. Johanité zde budovali svůj jediný hrad na Moravě, hloubili mohutné příkopy a nad nimi zdili vysoké hradby z tvrdých pálených cihel ( ! ). Johanité pro nově postavený hrad přijali starobylý název předchozího dvorce - Orlovice. ( Nyní užívané označení hradu " Orlov " není jeho původním názvem a vzniklo až v době, kdy hrad Orlovice byl zříceninou).

Hrad Orlovice byl značně rozlehlý a měl dvojdílnou dispozici. Předhradí s kostelem sv. Václava vzniklo zřejmě v místě starého opevněného dvorce. Hradní jádro bylo odděleno od předhradí příčným příkopem. Dominantu hradu tvořila mohutná okrouhlá obytná věž o průměru 11 m a tloušťce zdí 2,5 m. Věž byla provedena z cihel na kamenných základech . Bosovaný pískovcový kvádr, nalezený v r. 1933 v areálu hradu, zřejmě zdobil fasádu komturova paláce.

Hrad Orlovice se stal nejen reprezentativním sídlem komtura, ale dokonce i rezidencí johanitského řádu pro území Moravy. Na Orlovicích se např. setkával český převor s řádovým místodržícím pro Moravu a dalšími hodnostáři.Prvním nám známým komturem, který sídlil na řadovém hradě Orlovice, byl Bertold von Salza. Na listině z r. 1328 je uveden jako " frater Pertholdus de Salcza Commendator in Orlowicz".Na listinách z let 1360 a 1362 je uvedeno jméno dalšího orlovického komtura, kterým byl Radslav Řemdih z Malešova ( latinsky zvaný Eringius). Zápis pořízený na hradě Orlovice dne 24. února 1360 svědčí o zde uskutečněném jednání řádových hodnostářů, při kterém český převor Havel z Lemberka odevzdal správu komendy v Kroměříži Štěpánovi z Prahy. O dva roky později český převor Havel z Lemberka navštívil Orlovice znovu. Tentokrát bylo hlavním účelem jeho návštěvy dojednání půjčky 10 hřiven grošů od členů orlovického konventu, což dokládá listina sepsaná na Orlovicích dne 7. ledna 1362.

Zápis na listině z 13. února 1392 zachycuje rozhodnutí provinciální kapituly, která zasedla ke svému jednání ve velké síni řádové "curie" ( johanitského dvora) v Ivanovicích. Na jednání se dostavili komturové z Čech, Moravy, Slezska a Rakouska. Přítomen byl také český převor Markolt z Vrutice ( velkopřevor ) a jeho místodržící ( náměstek ) pro Moravu, kterým tehdy byl jakýsi Hereš, komtur v Orlovicích ( pravděpodobně Hereš ze Zvířetic ). Hrad Orlovice byl v roce 1392 tedy nejen sídlem komendy, ale zároveň také rezidencí nejvyššího řádového představitele na Moravě - místodržícího Hereše. Jako dubletní sídlo zůstávala v držení řádu prostorná tvrz v Ivanovicích, která byla vhodným místem pro konání větších sněmů s početnými hosty.

Během válečných událostí doby husitské utrpěl řád johanitů značnou újmu a byl oslaben na mnohá desetiletí. Vedle přímých válečných škod šlo také o hospodářské ztráty, které johanity postihly v důsledku nepříliš korektního jednání jejich katolického spojence - krále Zikmunda. Tak tomu bylo i v případě komendy na Orlovicích s přilehlým řádovým panstvím. Na počátku roku 1423 shledáváme toto zboží v držení krále Zikmunda.Někdy v roce 1425 dal král Zikmund zboží Orlovice a Ivanovice do zástavy Haškovi z Valdštejna, nedávnému stoupenci husitů. Právě na počátku roku 1425 Hašek přešel od husitů na katolickou stranu ( ke králi Zikmundovi a moravskému markraběti Albrechtu Rakouskému). Následoval Haškův rychlý vzestup. Již v květnu 1425 je moravským zemským hejtmanem. Koncem téhož roku na Vyškovsko vpadli husité. Mimo jiné byl tehdy zpustošen Haškův hrad Orlovice. Velká kamenná koule, nalezená v hradním areálu během archeologických výkopů v roce 1933, svědčí o obléhání a zřejmě pochází právě z roku 1425.

Hašek z Valdštejna svoji zástavu podstoupil za 1300 hřiven Mikuláši z Vojslavic, od kterého johanité v r. 1445 své statky " jistou sumou vyplatili ". Avšak již v r. 1446 orlovické a ivanovické zboží ( statky, sídla aj.) johanité zastavili brněnskému měšťanovi Michalovi Kunigsfelderovi, který poté začal užívat šlechtického přídomku " z Ivanovic ".Po smrti Michala Kunigsfeldera ( + 1450 ) se správy zástavy jeho vdova Markéta a zeť Štěpán Lang, manžel dcery Kateřiny. Po Langově smrti se Kateřina znovu provdala, tentokrát za zámožného měšťana Hanuše Ryšana mladšího, na kterého bylo orlovické a ivanovické zboží zastaveno od 21.8.1456. Orlovice i v následujících letech přecházely z jednoho zástavního držitele na dalšího.

Hospodářská situace johanitského řádu byla po husitských válkách velmi tíživá a v poslední čtvrtině 15. století se stále zhoršovala. V roce 1482 velkopřevor Jan ze Švamberka zpravil krále Vladislava, že mnohá zboží jeho řádu jsou zatížena četnými zástavami českých králů i řádových velkopřevorů a on nemá dostatek prostředků na jejich vyplacení. Na Janovu prosbu vydal král 12. prosince 1482 listinu ( vtělenou do zemských desek), kterou povolil johanitům zastavená zboží prodávat a za stržený peníz nakupovat statky nové.

Posledním doloženým zástavním držitelem Orlovic a Ivanovic byl v letech 1483 - 1489 ( 1490 ) Mikuláš z Klokočné.( Na severozápadní straně ivanovického zámku dodnes nalezneme vsazenou desku s jeho erbem a letopočtem 1486.)

Dne 13. ledna 1490 velkopřevor johanitů Jan ze Švamberka spolu se strakonickým konventem nechal orlovicko-ivanovické panství zapsat do zemských desek Janu Filipcovi, biskupovi varadínskému a správci olomoucké diecéze ( zároveň také kancléři krále Matyáše). Biskup varadínský byl poté jakýmsi prostředníkem k převodu panství z církevních do světských rukou. Ivanovické a Orlovické zboží si totiž dlouho neponechal, nýbrž je po dvou letech postoupil svému synovci a chráněnci Janu z Kunovic a takto založil moc rodu z Kunovic. Součástí panství byl tehdy " hrad pustý řečený Orlovice" městečko Ivanovice a vsi Orlovice, Hoštice, Málkovice a Medlovice. Na panství byly v činnosti tři dvory ( v Ivanovicích, Málkovicích a Medlovicích).

Po třech staletích tedy definitivně skončila držba orlovicko-ivanovického panství řádem špitálníků sv. Jana Křtitele Jeruzalémského a zprostředkovaně přešla do světských rukou. (Řád o tento statek fakticky přišel již v letech 1420 - 1423, respektive 1425). Při dobrém provozu mohlo zdejší panství znamenat značnou hospodářskou sílu. Pro řád johanitů jeho ztráta ve svém důsledku znamenala nejen značnou újmu materiální, ale i reálné oslabení jeho celkového vlivu a moci. Vždyť Orlovice bývaly nejvýznamější komendou johanitů na Moravě!

zpracoval Mgr. Jaroslav Krátký (c)

Přehled vývoje osídlení a držitelů hradu do r. 1490

(?) cca 45000 - 25000 př. n. l. (paleolit) - "lovci mamutů" (dočasná stanice)
cca 4500 př. n. l. (mladší doba kamenná) - zemědělci (první stálé osídlení)
cca 2500 př. n. l. (mladší neolit) - zemědělci, lid kultury s malovanou keramikou
cca 800 - 400 př. n. l. (starší doba železná, halštatské období) - opevněná výšinná osada
cca 400 př. n. l. - 800 n. l. - "temno" - nejsou k dispozici jakékoliv hmotné nálezy a postrádáme důvěryhodné zprávy o Orlovicích
(?) r. 800 - 850 - zřejmě založen orlovický kostel (v sousedství velmožovo příbytku, v areálu opevněného dvorce)
(?) cca 1050 - do Orlovic na velmožský dvorec, mohl být dosazen knížecí družník z Čech (ovládnutí Moravy Přemyslovci). V souvislosti se změnou držitele Orlovic mohlo dojít k zasvěcení zdejšího kostela sv. Václavovi.
?) cca 1120 - Orlovice v držení neznámého příslušníka rodu Bavorů (zakladatele rodu ?), který je získal nejspíše výsluhou (za služby knížeti).
1146 - držitelem Orlovic comes (župan) Bavor.
1167 - Dluhomil (synovec Bavorův)
1173 - Trojan a Vojslav ( Synové Dluhomilovi)
1173 - 1490 - řád špitálu sv. Jana Jeruzalemského (tj. johanité ali s špitálníci nyní zvaní maltézští rytíři:
KOMTUŘI nám známí:
1328 - Bertold von Salza ( pocházel z Duryňska )
1360 -1362 - Radslav Řemdih z Malešova (lat. zvaný Eringius)
392 - Hereš ( ze Zvířetic?), místodržící pro Moravu
"ZVLÁŠTNÍ STAV":
cca 1420 1423 (1425) - Orlovicemi disponoval přímo král Zikmund
ZÁSTAVNÍ DRŽITELÉ:
1425 - 1445 - Hašek z Valdštejna, po něm Mikuláš z Vojslavic
1445 -1446 - opět přímo johanité (zástavu přímo vyplatili)
1446 - 1450 - Michal Kunigsfelder, brněnský měšťan
1450 - 1456 - Kunigsfelderovi dědicové
od r.1456 - Hanuš Ryšan z Modřic, po něm další zástavní držitelé
483 - 1489(1490) - Mikuláš z Klokočné
12. 12. 1490, po 300 letech držby, pozbyli johanité vůči zdejšímu panství veškerých právních nároků. (Řád o ivanovicko - orlovický statek fakticky přišel již v letech 1420 - 1423, resp. 1425). Následovali držitelé panství: 1490 - 1492 Jan biskup Varadínský, 1492 - 1497 Jan z Kunovic a další ...

zpracoval Mgr. Jaroslav Krátký (c)

Další historická fakta...

Horská obec na severním okraji Litenčických vrchů, na východní straně okresu při silnici do Ivanovic, 12 km jihovýchodně od Vyškova, v nadmořské výšce 315 m až 350m. Fara i pošta v místě. Půdorys: trojúhelníková náves zastavěná domky a usedlostmi. Domky tvoří shluk také na jihu a severu obce, po jedné straně cesty.

V r. 1930 žilo ve vesnici 579 obyvatel, české národnosti 578, římskokatolického vyznání 535, československého 42. V r.1960 – 533 z toho 273 mužů a žen 260. Rozsah katastru: 14,48 km2, z toho lesa 7,09 km2.

Jména tratí: Padělky na nivách, Za kostelem, Zadní, U vývozu, Pažitky, Přídanky, Oupaly, V rovinách, Oujezdy, Malé židliky, Zahrady, Pod dlouhými za vývozem, Malá strana, Ochuzky, přední, prostřední, zadní, Zadní jezírko, Klče, Lysá hora, Okrouhlice, Zadní Vlachová, Klínky, Nad Lukáškem, Vrchní pole, Štrumbenberk, (Štumperk), Na Šitborsku, Od rozepře, Dolní louky, Pod panovským, Dlouhé a krátké dílky.

Ves vznikla pod hradem Orlovem. Schwoy vypráví, že hrad byl původně zeměpanský a král Václav I, jej v r. 1248 daroval Nehradovi, veliteli hradu Rosensteinu za jeho služby ve válce proti Rakušanům. Nehradův syn daroval hrad Orlov řádu templářskému. Je velmi pravděpodobné, že hrad Orlov vystavěli johanité pro svůj okrsek ivanovský ještě před počátkem 13, stol, /soudím-odtud má hrad české jméno/ a že pod hradem vzikla ves hradčanů Orlovice. Na hradě byla johanitská komenda. R. 1302 se jmenuje její komtur Petr ze Salzy, r.1362 Radslav, řečený Řendich z Malešova. Komenda zanikla snad za husitských válek. Na počátku 15, stol, král zboží orlovské zastavil, ale král Zikmund je vyplatil a ponechal si je i při odevzdání Moravy markrabímu Albrechtovi.

Roku 1459 držel zboží orlovské zástavou Hanuš Ryšan z Modřic a r. 1483 sirotci po něm zůstali. Hrad byl rozbořen patrně za husitských válek. R. 1490 řád johanitů int. hrad pustý Orlovice, Ivanovice městečko s dvorem biskupu varadinskému Janovi, který 1492 int. totéž svému bratranci Johanesovi z Kunovic. Ten vložil 1497 zboží orlovské Václavovi Skrbenskému z Doloplaz, který je vložil 1503 Jindřichu Kropáčovi z Nevidomí.

Roku 1458 držel statek ivanovský zástavou od johanitů Hanuš Ryšan z Modřic, který listinou datovanou v Brně -10, dubna 1458 propustil ivanovické z povinností dávat a svážet desátek. Pustil jim pozemky dvora ivanovického a louku dvorskou a roboty za roční plat 106 1 hřivny gr. Dřívější povinnosti poddaných jsou známy z výpisu registru johanitů, pořízeného r. 1480. V městečku bylo / včetně lánu dědičné rychty/ 30 lánů. Z lánu se platilo o sv. Václavu 12 1 gr, čtyři sýry /nebo za každý chybějící sýr půl groše/ , 10 měřic pšenice a o vánocích dvě slepice, oralo se půl dne na podzim a ve žních dávali z každého lánu 4 žence. Od hrabání sena platilo celé městečko půl kopy a dva groše. Posedníků bylo 17, každý z nich platil o sv. Václavu 1 groš a o sv. Duchu dva sýry a ve žních dva žence. Ze šesti malých posedků se dávalo po jednom sýru a ve žních se stavěl jeden žnec.

Mlýny byly v Ivanovicích dva - Horní i Dolní platily 15 měřic pšenice, mlynáři měli dovážet k panskému stavení co bylo zapotřebí a platily desátek, který spolu s panským obilím dováželi do panské stodoly. Dále byli v Ivanovicích dva lány svobodné, z nichž se platilo o sv.Václavu z jednoho 5, z druhého 3 vědruňky, majitelé měli povinnost konat vozní roboty do čtyř mil vzdálenosti a každý měl přivést tři vozy lesního sena, za právo krčmy platily 5 hřiven.

Roku 1483 drželi od řádu Ivanovice s příslušenstvím sirotci po Hanušovi z Modřic. Johanité zboží neudrželi, vložili je r.1490 ( hrad pustý Orlov, městečko Ivanovice s dvorem a vsí Orlovice, Hoštice , Málkovice s dvorem a Medlovice s dvorem ) Janovi, biskupu varadinskému, který vložil 1492 zboží svému bratranci Johanesovi z Kunovic, jenž založil v Ivanovicích špitál /týž zanikl za třicetileté války a byl později obnoven/. Johanes z Kunovic int.1497 zboží ivanovické Václavovi Skrbenskému z Doloplaz, a ten 1503 Jindřichovi Kropáčovi z Nevidomí.

V prvé polovině 16, stol, byl znamenitě rozšířen počet trhů v městečku – „ Vladislav II, dal r. 1507 Ivanovicím výroční trh s frejunkem a r.1547 Ferdinand I, povolil konání třetího výročního trhu v úterý po sv.Duchu. Jako jinde, tak i v Ivanovicích si stěžovali u zemského soudu, protože Jindřich Kropáč začal zvyšovat platy a roboty. Soud rozhodl 1513, že platy a roboty nemají být zvyšovány.

Roku 1527 držel panství Jindřichův syn Bohuš Kropáč z Nevidomí. Po smrti Bohušově kolem r.1536 / dědily panství jeho sestry a tu došlo k několika majetkovým převodům. Prokop Podštádský z Prusinovic a jeho manželka Kateřina Kropáčka z Nevidomí int. 1539 půl tvrze a městečka Ivanovic, jak na to na díl Kateřiny podle cedulí dílčích dostalo, za 375 kop gr.č. Benešovi Pražmovi z Bílkova, jehož manželkou byla Ludmila Kropáčka z Nevidomí. Veronika Kropáčka z Nevidomí vzala r.1541 na ulici Franštát při Ivanovicích, která se dostala na její díl, na spolek svého manžela Petra Pražmu z Bílkova. Anna Kropáčka z Nevidomí vložila r, 1548 Petru Pražmovi z Bílkova Hoštice, Medlovice s mlýnem a 4 kameny loje, které odváděly se ze dvou masných krámů v Ivanovicích, což jí r,1548 Petr vložil zpět.

Roku 1569 seděli na Ivanovicích Jan mladší a Petr Pražmové z Bílkova ( manželkou Petrovou byla r, 1585 Anastázie Cetrysová z Kynšperka). Petr starší Pražma přikoupil r,1572 lázeň a r, 11585 poddanskou usedlost na Frenštátě, kterou přetvořil v dvůr. Anna Kropáčka z Nevidomí vzala r. 1548 svého manžela Jiřího mladšího ze Zástřizl na spolek na hrad pustý Orlov, ves Orlovice, ves Málkovice a dva masné krámy v Ivanovicích. Jiří ze Zastřizl vložil r, 1555 totéž zboží a Medlovice s mlýnem Petru Benešovi Pražmům z Bílkova.

Roku 1590 stal se odhad na Orlovice, které nadále sdílely osudy Moravských Malkovic. Panství ivanovické bylo tehdy zcela prodluženo a tu roku 1591 stal se odhad panství, k němuž náležela také tvrz, Starý dvůr, pivovar, lázeň, kovárna, 3 skoupené domy, Horní panský mlýn, městečko Ivanovice a ulice Franštát ( zde jsou podrobně vypsány povinnosti usedlých),v Ivanovicích bylo tehdy 8 usedlých židů, z nichž každý byl povinen chodit s poselstvím do vzdálenosti 8 mil. Na statek byl zaveden Fridrich z Žerotína na Židlochovicích a statek byl také témuž přidělen. Vedle toho byl uveden (stalo se též přidědění) v Ivanovicích na rybník Rumži Jiří Protivec Morkovský ze Zástřizlí a na rybník Počápku Bohuši Morkovskému ze Zástřizlí a Mikuláši z Hrádku.